Poprve v Karlsruhe 19.-21.10.2007

Myslim, ze po te 13-hodinove ceste do Karlsruhe se budu zase par mesicu ceste autobusem vyhybat jak to jen bude mozne. Poceste jsme se divali na fil Mr.&Mrs. Smith, ktery jsem v bude videl asi po seste a jelikoz maji stewardky tento film v oblibe (duvod je jasny, rekl Brad), je mi jasne, co budu sledovat o Vanocich po ceste z Berlina dom:-)

Jinak to byl jeden z nejuzasnejsich vikendu od te doby, co jsem s Cleo (predevcirem to bylo 9.mesicu). Premyslel jsem, co bylo na tom vikendu tak zvlastniho, pak mi to docvaklo - byli jsme spolu podruhe(!) sami. Jeji spolubydlici byli pryc a meli jsme byt jen pro sebe.
To je v riti....Za celou tu dobu jsme byli spolu sami nekdy v dubnu, jinak vzdycky bylo kolem nas milion lidi. Konecne jsem nemusel brat ohled na nikoho jineho, nez na ni, takze jsem cely vikend nemusel nosit nic jineho, nez trenky:-) Taky jsem nikoho nevyrusil na zachode (jako obvykle, kdyz jsem u nekoho na navsteve) a nikdo nechrapal ve vedlejsim pokoji.
Z jejich dvou spolubydlici jsem videl jen Jonannese, Krimhilde byla zrovna pryc (to jmeno jsem si opravdu nevymyslel:-) Johannes je vysoky, urostly, sympaticky, vtipny a inteligentni, je to tudiz muj protiklad, coz me lehce znejistilo. Zarlivost je zla vec... Jelikoz ma ale pritelkyni v Italii a jezdi za ni 8 hodin, skodolibe jsem se zaradoval, ze se nasel na svete vetsi blazen, nez ja. A pocitam, ze jestli je to Italka se vsim vsudy, tak si uzije pri hadkach vetsi vzusro, nez ja s Cleo.
Kdyz uz jsem u toho, za cely vikend jsme se pohadali kupodivu jenom jednou - prubeh byl typicky: v navalu zlosti par blbych vet, pak 10 minut na cigaretu (oddelene) a pak prvni kolo omluv (druhe prijde vzdycky pred spanim:-) Jestli spolu zustaneme, lituju nase budouci sousedy:-D Ono to jde nejak ruku v ruce - cim dal vic si rozumime (nechci ale mluvit za ni) a cim dal vic se hadame. Ty hadky jsou ale vetsinou sranda. Je nam obema jasne, ze pokud jeden z nas zacne, staci tomu druhemu jen 5-10 min pouze pockat a neklast odpor a pak prijde na radu typicka veta: "Sorry, ale dyt me znas..."

Do Berlina jsem jel s dalsim tragédem, ktery je z Potsdami (20km od Berlina) a byl navstivit svou pritelkyni, ktera studuje nedaleko Karlsruhe.