Exkurze momentálním stavem mysli

Tento týden mi začala praxe, kterou mám 4x týdně. Rozhodl jsem se dělat praxi u mě v práci, abych nemusel jezdit mezi více zařízeními. V ubytovně, v které pracuju, jsou 3 skupiny po 8 lidech, každá skupina bydlí v jiném patře. Aktuálně jsem praktikant ve 2.skupině, o víkendu pracuju jako zaměstnanec ve skupině první. Paradoxní je, že jako praktikant nemůžu dělat fůru věcí, které jako zaměstnanec dělám automaticky, mám teď rozdílné kompetence a to je docela postavené na hlavuJ Praxe mě baví, zažiju tam hrozně moc srandy, ale je to docela zápřah. Tento týden jsem měl dohromady 6 služeb, celkem 50 pracovních hodin…
Ale čas letí o to rychleji.
Snažím si užívat každý den, než se přestěhuju ke Cleo. Mám z toho trochu strach, je to u ní úplně jiný svět. Berlín je úžasné město, je to svět sám pro sebe, každý den se dá objevit něco nového, to město je tak rozmanité a nemůže prostě nikdy zevšednit. Ale bez Cleo je to jako super komedie, která ale trvá 4 hodiny. I když je to ta nejvtipnější komedie na světě, po dvou hodinách už není srandovní vůbec nic…
Takže už se oba těšíme, až budeme blízko sebe. Je zajímavé, jak se její názor změnil. Už přes rok tvrdím, že se k ní přestěhuju. Za tu dobu prošla několika fázemi: nejprve o tom nechtěla nic slyšet („to je ale kravina“), pak jí to bylo úplně jedno („dělej jak chceš, já s tím nemám nic společného“) a teď už se těší („to bude super, až budeš bydlet tady“). Tak dlouho jsem jí to dogmatizoval a opakoval, až to konečně klaplo. Dlouhá a trnitá cesta, ale vyplácí se to:-)